Nikdy jsem si nemyslel, že bych takto někdy mohl dopadnout. Ptáte se jak? Jako z vyprávění jiných mých kolegů. Jsem učitel na střední škole, což je profese krásná a zodpovědná, jelikož ovlivňujete a modelujete osobnost vašeho žáka. S touto romantickou představou jsem, stejně jako spousta mých kolegů, na univerzitu odcházel.

Z počátku šlo všechno dobře

Teprve až praxe vás však vhodí do reality a vy častokrát dostanete studenou sprchu. Až praxe ukáže, zda samotná vaše osobnost je natolik silná, aby ovlivňovala v tom kladném slova smyslu. Za svou kariéru kantora jsem zažil opravdu hodně vyhořelých kolegů a spolupracovníků, kteří museli vyhledat péči psychologa. Tito lidé měli něco společné – jejich ideály se postupem času rozplynuly a zhroutily jako domeček z karet. Moje první třída byla dar, jaký si může nováček v tomto oboru jenom přát. Jednalo se o žáky zvídavé a s přirozeným respektem k autoritám. Byla pro mě čest pracovat s těmito mladými lidmi. Dovedl jsem je až k maturitě.

Pak přišla změny

O to větší šok byl, když se má cesta pak zkřížila s takovými, kteří úctu k nikomu neměli. Všechny mé snahy s nimi navázat vztah a pomoci jim byly naprosto zbytečné a zcela bojkotovány. Denně jsem byl napadán množstvím urážek, ač jsem žádný konflikt vyvolávat nechtěl.  Do práce jsem se netěšil. Propadal jsem úzkostem. Poprvé jsem na vlastní kůži zažíval situace, které mi kolegové popisovali. Já jim tehdy moc nevěřil, že by mladí lidé mohli být tak bezohlední a zákeřní. A také, že s tím jde jen obtížně bojovat…

Mladí chuligáni

Snažil jsem se působit autoritativně a stát si za svým. Nechtěl jsem, aby si studenti mysleli, že si mohou dělat, co chtějí. Avšak tento přístup mi nevyšel. Situace se nakonec vyhrotila natolik, že mě pár mladistvých výtržníků sledovalo až domů a nadělil mi do oken nemalé množství vajec. Měli trefu, to se musí uznat. Téměř všechna skončila ve sklech. Parta samozřejmě odběhla a já už si nestihl všimnout, jak ti dotyční vypadali. Tehdy mě dovedli na pokraj zoufalství. Vážně jsem uvažoval, že ze školy odejdu. Dostal jsem neplacené volno a z domu nevycházel téměř čtrnáct dní.

Ne všichni jsou tak špatní

Tehdy mi opravdu pomohli moji kolegové, přátelé, no a pak samy děti. Díky nim jsem si uvědomil, že blbci budou vždy, s tím člověk už asi příliš nesvede. Ale stále je spousta lidí, kteří se vzdělávat chtějí, uznávají mě a mají mě rádi. Krásným gestem byl příchod úklidové společnosti A SERVIS LIPKA, s.r.o., Okna Třebíč, mytí, která mi dala okna do pořádku. Mí žáci se složili na to, aby mi z této nezáviděníhodné situace pomohli a vyjádřili mi podporu. Není to krásné?