Nenávidím čištění koberců, mám k tomu odpor už odmalička, kdy jsme pravidelně dvakrát ročně s mamkou popadly kartáče, nějaký čistič, rozdělily si koberce a daly se do toho. Bylo to nekonečné, trvalo to strašlivě dlouho, a když jsme skončily, byla jsem k smrti unavená. Bolelo mě všechno. Mamka na tom samozřejmě nebyla o nic lépe, ale chtěla mít koberce čisté za každou cenu (pro mě ta cena byla teda hodně vysoká) a tak dřela, dokud všechno nebylo hotové.

Jakmile jsem se osamostatnila…

Jakmile jsem se osamostatnila, začala bydlet ve svém a měla peníze nazbyt, koupila jsem si vysavač na mokré vysávání. Byl pěkně drahý, ale představa, že bych pokračovala v drhnutí koberců ručně až do konce života, mě děsila a hnala do obchodu s vysavači.

Jenomže mi to moc nepomohlo. Vysavač zdaleka nedokázal koberec vyčistit tak dobře, jako jsme to s mamkou dokázaly my. Koberec jsem měla neskutečně mokrý, trvalo dlouho, než konečně doschnul a efekt skoro žádný. Byly to vyhozené peníze.

Když jsem se doslechla, že teď frčí strojová metoda čištění koberců, která udělá s kobercem zázraky, bylo mi hned jasné, že nebudu mít klid, dokud to taky nevyzkouším. Svitla mi naděje, že by se čištění mohlo konečně povést. Pozvala jsem k nám zaměstnance A SERVISU LIPKA , čištění koberců, sedaček Praha 10,  ti se dali do díla a měla jsem brzy hotovo. Nevěřila jsem svým očím, jak hloubkově se dá koberec vyčistit. Tohle se nám s mamkou teda nikdy nepovedlo. Bylo to dokonalé. Člověk si ani neuvědomuje, kolik nečistot mu v koberci zůstává.

Byla jsem naprosto nadšená. Brzy jsem domluvila čištění i u mámy, ta bude koukat, jak se to dá s kotoučovým strojem zvládnout. Já už se teda určitě k ručnímu čištění nevrátím, měla bych jen pocit marné práce, když vím, že to jde mnohem líp.