„Devatenáctého března (-25,7 °C) se konal strojníkův pohřeb do osamělého hrobu na nejzazším severu. Smutný průvod opustil loď. Rakev pokrytá vlajkami a křížem spočívala na saních uprostřed průvodu. Mlčky bojujíce s prudkou sněhovou vánicí jsme ji táhli pustými sněhovými pláněmi a po jedenapůlhodinovém putování pak nahoru k vyvýšenině Wilczkova ostrova. Prohlubeň mezi čedičovými sloupy přijala pak tělesnou schránku Oty Kříže.“ Tak zachytil nejsmutnější okamžik rakousko-uherské polární expedice ve svém cestopise teplický rodák Julius Payer.Zpět na zdroj článku