Povzbuzeno debaklem italské armády u Caporetta, vystoupením Ruska z války a počátečními pronikavými úspěchy Ludendorffovy ofenzívy na západní frontě, rozhodlo se rakousko-uherské vrchní velitelství armády (AOK) následovat svého všestranně silnějšího, hospodářsky vyspělejšího a vojensky úspěšnějšího německého spojence a zasadit otřeseným „makarónům“ drtivý úder, ačkoli nepřítel měl početní převahu. Poslední ofenzíva začala 15. června 1918.Zpět na zdroj článku