Bůh nad námi celý den plakal. Mířil jsem z venkova do metropole, chalupy kolem cesty byly bez vlajek a zahrádky pusté. Žádný tanec, žádný průvod. Logicky. Jako obvykle v neděli dopoledne všichni čučeli na pohádky s dobrým koncem, kdy to vždycky zařídí někdo velký a silný, nejlépe na hradě.Zpět na zdroj článku